Konzistence brzdného výkonu je jedním z ukazatelů pro hodnocení brzdného výkonu vozidla. Vztahuje se především na charakteristiku vozidla, které si udržuje brzdnou účinnost ve studeném-stavu za podmínek, jako je vysoká-rychlost a vysoká{3}}intenzita brzdění, nepřetržité brzdění na dlouhých sjezdech a jízda vodou. Tento výkon je primárně vyjádřen odolností proti vyblednutí teplem a odolností proti vyblednutí vodou.
Ⅰ. Test tepelného slábnutí brzd
Během brzdění vozidla je kinetická energie vozidla brzdami přeměněna na tepelnou energii a absorbována, což způsobí zahřátí třecího materiálu brzd. Toto zahřívání snižuje koeficient tření, což vede k poklesu brzdného výkonu. Proto se v souladu s národními normami provádí test tepelného slábnutí brzd, nazývaný také test typu I.
Test se provádí postupně v následujících krocích:proces zahřívání brzd, test výkonu v horkém stavuatest výkonnosti obnovy.
1.1. Proces zahřívání brzd
Při použití nejvyššího převodového stupně proveďte dva testy typu 0 s počáteční rychlostí V1, jak je uvedeno v tabulce 6-3, abyste určili ovládací sílu nebo tlak v potrubí potřebných k dosažení zpomalení 3 m/s², když je vozidlo plně naloženo. Mělo by se také potvrdit, že rychlost vozidla může být snížena z vv na vv ve stanoveném časovém intervalu Δt.
Poté pomocí určené síly začněte brzdit, když je rychlost vozidla vv, čímž zajistíte, že vozidlo dosáhne průměrného zpomalení 3 m/s². Brzdění se uvolní, když rychlost klesne na V2. Vozidlo by se mělo rychle vrátit na V1 pomocí nejvýhodnějšího převodového stupně a nejvyšší rychlostní stupeň V1 musí být udržován po dobu alespoň 10 sekund. Poté se znovu spustí brzdění, přičemž se zajistí, že časový interval mezi dvěma brzděními bude roven Δt. Časovací zařízení by se mělo spustit nebo resetovat při prvním brzdění.
Opakujte výše uvedený proces „brzdy-uvolněte brzdu“, jak je uvedeno v tabulce 1-1.
U vozidel vybavených elektrickými rekuperačními brzdovými systémy musí stav nabití akumulátoru na začátku zkoušky zajistit, aby brzdná síla generovaná rekuperačním brzdovým systémem nepřesáhla minimální úroveň zaručenou konstrukcí systému.
Tabulka 1-1 Podmínky testu zahřívání brzd
|
Vozidlo kategorie |
Zkušební podmínky |
|||
|
Počáteční rychlost brzdění V1/ (km/h) |
Konečná rychlost brzdění V2/ (km/h) |
Doba brzdného cyklu Δt/s |
Počet brzdných akcí N |
|
|
M1 |
80 % Vmax Menší nebo rovno 120 |
V1/2 |
45 |
15 |
|
M2 |
80 % Vmax Menší nebo rovno 100 |
V1/2 |
55 |
15 |
|
N1 |
80 % Vmax Menší nebo rovno 120 |
V1/2 |
55 |
15 |
|
M3,N2,N3 |
80 % Vmax Menší nebo rovno 60 |
V1/2 |
60 |
20 |
Poznámka:Vmax se vztahuje k maximální konstrukční rychlosti vozidla; Δt udává časový interval mezi začátkem jednoho brzdění a začátkem dalšího brzdění.
1.2. Test výkonu v horkém stavu
Po závěrečném brzdění ve výše uvedené proceduře zahřívání brzd lze měřit brzdný výkon systému provozního brzdění v horkém{0}}stavu. Vozidlo s odpojenou pohonnou jednotkou by mělo okamžitě zrychlit na zkušební rychlost typu 0 a průměrná použitá ovládací síla nesmí překročit ovládací sílu skutečně použitou při zkoušce s plným zatížením typu 0.
Za podmínek, kdy nedochází k zablokování kola, nesmí být výkon horkého-stavu nižší než:
60 % skutečného výkonu dosaženého v plně zatíženém testu typu 0.
75 % specifikovaného výkonu v testu typu 0 (80 % u užitkových vozidel).
U vozidel vybavených elektrickými rekuperačními brzdovými systémy by měl být pro srovnání také proveden test brzd ve studeném-stavu při stejné rychlosti jako test v horkém-stavu. Stav nabití napájecí baterie musí být nastaven na vhodnou úroveň, aby se zajistilo, že brzdná síla generovaná rekuperačním brzdovým systémem je blízká té, která byla pozorována při testu za tepla-.
Pokud vozidlo dosáhne 60 % výkonu testu typu 0 pod kontrolní silou testu typu 0, ale nedosáhne stanoveného výkonu 75 %, lze použít vyšší ovládací sílu nepřesahující 500 N (700 N pro užitková vozidla) k dalšímu provedení testu výkonu za horka-. Výsledky obou zkoušek by měly být zaznamenány ve zkušební zprávě.
1.3. Test výkonnosti obnovy
Po testu výkonu v horkém-stavu okamžitě proveďte čtyři parkovací brzdění při průměrném zpomalení 3 m/s² z rychlosti 50 km/h se zapnutou pohonnou jednotkou. Mezi začátkem každého brzdění je povolena vzdálenost 1,5 km. Po každém brzdění by vozidlo mělo okamžitě zrychlit na 50 km/h v co nejkratším čase a tuto rychlost udržet až do dalšího brzdění.
Na konci procesu vyprošťování okamžitě zrychlete na zkušební rychlost typu 0 a změřte účinnost vyprošťování systému provozního brzdění s odpojenou pohonnou jednotkou pomocí průměrné ovládací síly nepřesahující sílu odpovídající zkoušce typu 0.
Výkon zotavení nesmí být nižší než 70 % výsledku testu typu 0 s odpojenou pohonnou jednotkou a nesmí překročit 150 %.
U vozidel vybavených elektrickými rekuperačními brzdovými systémy by měla být zkouška rekuperace provedena za podmínek, kdy se na procesu brzdění nepodílejí žádné komponenty rekuperačního brzdění.
Nechte brzdu vychladnout na okolní teplotu a ujistěte se, že se brzdy nelepí. U vozidel vybavených zařízením pro automatickou kompenzaci opotřebení- zkontrolujte, zda se kola mohou volně otáčet poté, co se nejžhavější brzda ochladí na 100 stupňů.
1.4. Ukazatele hodnocení
Klíčovým ukazatelem pro vyhodnocení odolnosti brzdy vůči tepelnému slábnutí je rychlost slábnutí brzdné účinnosti, definovaná jako:

Ⅱ. Test brzdy se slábnutím vody
Když jsou brzdy vystaveny vodě, vytváří se na povrchu brzdy vodní film, který snižuje koeficient tření a tím snižuje brzdný výkon-tento jev se nazývá vyblednutí vody. Test brzdy se slábnutím vody posuzuje odolnost proti slábnutí vodou a její výkon se hodnotí podle rychlosti slábnutí. Menší rychlost slábnutí při stejném brzdném výkonu znamená silnější odolnost proti vyblednutí vodou.

Postava1-3ukazuje osobní vozidlo podstupující test blednutí vodou.
Testovací postup
Základní koncept a provozní klíčové body testu slábnutí vodou jsou podobné jako u testu tepelného slábnutí brzd. Skládá se ze tří kroků: základní test, test ponořením do vody a test zotavení.
2.1. Základní test
Počáteční rychlost brzdění: 30 km/h;
Konečná rychlost: 0;
U vozidel s maximální celkovou hmotností menší nebo rovnou 3500 kg by brzdné zpomalení mělo být 4,5 m/s².
U vozidel s maximální celkovou hmotností > 3500 kg by brzdné zpomalení mělo být 3,0 m/s².
Počáteční teplota brzdy nesmí překročit 90 stupňů a vozidlo provede tři brzdné akce. Během testu změřte brzdné zpomalení, sílu na brzdový pedál nebo tlak v brzdovém potrubí a počáteční teplotu brzd.
2.2. Test ponořením do vody
Najeďte s testovacím vozidlem do vodního žlabu tak, aby hloubka ponoření do vody přesáhla poloměr kola, a zajistěte, aby brzdy zůstaly v nebrzdícím stavu. Poté jeďte s vozidlem tam a zpět vodním žlabem rychlostí menší než 10 km/h po dobu 2 minut a opusťte vodní žlab.
2.3. Test zotavení
Test zotavení se provádí 1 minutu poté, co vozidlo opustí vodní koryto.
Počáteční rychlost brzdění: 30 km/h;
Konečná rychlost: 0.
U vozidel s maximální celkovou hmotností menší nebo rovnou 3500 kg by brzdné zpomalení mělo být 4,5 m/s².
U vozidel s maximální celkovou hmotností > 3500 kg by brzdné zpomalení mělo být 3,0 m/s².
Rychlost chlazení je 30 km/h a brzdná dráha je 500 m. Během testu zaznamenejte sílu na brzdový pedál, tlak v brzdovém potrubí a brzdné zpomalení.
Během testu měřte brzdné zpomalení a zaznamenejte buď sílu na brzdový pedál nebo tlak v brzdovém potrubí. Vypočítejte rychlost slábnutí, abyste vyhodnotili odolnost brzdy proti slábnutí vodou.
Poznámka: Tento text je výňatek z učebnice „14. pěti-letky“.Testování nových energetických vozidel, kterou zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a informačních technologií Číny. Kniha může sloužit jako učebnice pro obory, jako je strojírenství, vozidla s novou energií, dopravní inženýrství a příbuzné obory ve vysokoškolském vzdělávání, a může být také použita jako reference pro výzkumné pracovníky, inženýry a řídící pracovníky.
Vydavatel: China Machine Press
Autor: Zhang Daisheng

